top of page

Veltlínka
Vzpomínám, jak tančilas v bezovém háji,
ze Tvých rtů jsem sál sladké grepy a pomela,
co Eva utrhla před časem v ráji,
pokud byl to hřích, tak hřeším dál … a rád … a zvesela …
Pod bílými květy mandlových stromů,
naše těla splynula do věčného objetí,
s Tebou již vím, ať jdu kamkoliv, vracím se domů,
s básněmi v duši, se slzami dojetí …
I teď, když se usměješ a ke mně se nakloníš,
a mou tvář pohladí pár stříbrných pramínků,
v Tvých očích je jisker víc, víc než na nebi plamínků,
víc, než v májovém večerním ohýnku …
… teď už vím,
Ty jsi má první a poslední, Veltlínko ...
bottom of page