Martinské víno

Je listopad a hlavou se mě honí

zda popřát vinařům k slavnému svátku-

přijede svatý na bílém koni.

 

Možná že přijede, sníh z pláště setřese,

seskočí z koně, do sklepa vkročí

a nad tím pokladem co sklep skrývá

ten svatý protočí oči.

 

Vavřinec, Frankovka, André i Zweigelt-

otec i matka, pokrevní bratři

zhluboka spí tu svůj poklidný sen,

než dozrají jak se patří.

 

Pak je tu ještě Portugal

červených vín uznaný moravský král.

Lehounký, jemňoučký jak vánek,

pro dobrou náladu, pro klidný spánek.

 

Tož tedy svatý Martine,

božského moku si zavdej

a všem vinařům v tento den,

štěstí a zdraví popřej.

 

Ať láska co víno zrodila,

ať jim dá svoji sílu

slunce a teplo Moravy

i prostou lidskou víru.

 

A člověk věří vždy je líp

když slunce vyjde z rána

plnými doušky užívá,

co tahle země dává.

 

Připij si člověče se mnou dnes na zdraví

zazpívej se mnou nebo sám,

zpívej však z lásky a z celé své duše,

přijmi tu píseň, kterou ti dám.

 

Děkuji Rulando šedá

děkuju ti nastokrát,

Tramíne i Sauvignone,

že mám život stále rád.

 

Ryzlink rýnský i ten vlašský,

chutná je to paráda,

proto nikdy nepochopím,

co je blbá nálada.

Správci webových stránek nijak nezasahovali do jazykové podoby textu básně, text je po jazykové stránce zcela původní.

P1010756.JPG