Píseň o vinné révě
Dáš kapku rosy do poháru
a vánku něhy
slunce žáru
jen letmý dotek motýla
pak z potu by ses napila
dělníka
který rukou zběžně
pohladí Tvoje tělo něžně
urovná list Tvůj jako vlasy
který Ti scuchal vítr asi
Bakchantko divá
Tvá pýcha hrdá
kouzelný nápoj v poháru smíchá
zmámená
sluncem zlátneš temně
zemi jak milence objímáš pevně
a z hlubin co Tvé nohy tísní
nasloucháš tónům dávných písní
divoké
horké
plné zrání
jsou letní dny jak milování
opojné noci plné stínů
pak najednou máš plno v klínu
a oblouky Tvých snědých paží
se tíhu plodu unést snaží
Když krajkoví babího léta
do kadeří ti vítr vplétá
Ty podzimem jsi přemožena
snad réva
nebo možná žena
své plody jako obětinu
na oltář vložíš
aby skryly vinu
a nektar z hroznů rudozlatý
sluncem a krví zbarví Tvoje šaty.
Správci webových stránek nijak nezasahovali do jazykové podoby textu básně, text je po jazykové stránce zcela původní.
