• Kuliděd

Máte rádi českou kuchyni?

Na tuto a další otázky jsme redaktorům časopisu Prosperita odpovídali na základě zkušeností získaných z řešení národního výzkumného projektu Kuliděd.


Máte rádi českou kuchyni?


 Ano, chovám k ní hlubokou úctu. Zrcadlí se v ní upřímná péče a láskyplnost našich babiček a maminek, se kterou vedly své rodiny za ne vždy zcela jednoduchých podmínek. A dokázaly to tak, že jejich odkaz je nenahraditelný a nezaplatitelný. Je to požitek nejen pro tělo, ale i pro ducha …


Objednáváte si v restauraci pokrmy, které patří k tradiční nabídce?

Jídlo je nezastupitelnou součástí kulturní tradice příslušného regionu a národa. Udržení jeho autentičnosti a posílení kulturní identity patří k našim úkolům a zodpovědnosti. To je však možné pouze za předpokladu jeho osobního poznání, navázání jakéhosi osobního vztahu mezi člověkem a daným regionem a národem. Poznání kulinárního dědictví tedy pomáhá prohlubovat respekt k regionu, národu, a především k lidem, kteří v něm žijí … Tedy ano, objednávám … a velmi rád …

Zaslouží si česká jídla náležitou podporu a propagaci jako významná součást našeho kulturního dědictví a pospolitosti?

Na tuto otázku jsem v podstatě již odpověděl výše. Ano, jednoznačně ano. Je třeba však být důslední a opatrní. Ne vždy se daří odkrývat dědictví našich předků důvěryhodně a přesvědčivě. Myslím, že přísnější používání více kritických pohledů by někdy neuškodilo.
Na tomto místě bych například velmi rád pochválil aktivity národního výzkumného projektu s názvem Kuliděd („Kulinární dědictví českých zemí: paměť, prezentace a edukace“) aktuálně podporovaného Ministerstvem kultury ČR, který kritické vědecké metody plně respektuje.

Měli bychom být na naše národní speciality náležitě pyšní?

To bezesporu. Patří k našemu národu a můžeme být na ně, stejně tak jako na jeho další produkty, hrdí. Pokud bychom je odsuzovali, odsuzovali bychom část sebe samých. Jsou součástí naší identity. Poukazují na to, z čeho jsme vyrostli a čím tedy vlastně i jsme …
Odsuzování tradičních českých pokrmů například ve smyslu poukazování na jejich „nezdravost“, „časovou náročnost“ apod. může poukazovat možná spíše na určitou míru neuspořádanosti, neodpovědnosti a nesmyslné uspěchanosti až zbrklosti některých našich životů. Někdy nám mohou tradice pomoci odkrývat něco hlubšího v nás, něco, na co ve svém uspěchaném denním životě často zapomínáme …


0 comments